Změna vyžaduje jiný úhel pohledu aneb „O hudbě našeho života“

„Už je konec srpna“ říkám si. A přitom je to jako včera, co jsem odcházela po 4 létech z projektu, který jsem z části zakládala a vychovávala od miminka. Ten měsíc utekl jak voda a já mám dojem, že si užívám prázdnin, než abych něco velkého tento měsíc vytvářela. Tím samozřejmě myslím práci. A nedávno mi to došlo. Neměnila jsem pouze práci za práci, kolektiv za kolektiv či místo výkonu práce za jiné. Změnila jsem způsob fungování – z pravidelné minimálně 8 hodinové pracovní činnosti, která po mě byla vyžadována, teď pracuji, kdy chci, kdy mám chuť a jak dlouho chci. Nemám řád a to mou mysl naprosto vykolejuje.

Za poslední 4 roky (v jednom projektu a nepočítám dalších x před tím) jsem si navykla počítat práci za hodiny ne za finanční přínos. Ten byl vždy stejný, bez ohledu na to, co jsem udělala. A teď najednou nejde o to, kolik hodin prosedím u počítače, ale o přínos – ač už informační nebo finanční.

Tendence cepovat se a mít „špatný“ pocit, když zrovna dva dny chytám lelky, protože nemám inspiraci, je rovněž zvyklost, které jsem si všimla až nedávno. A v neposlední řadě je tady můj favorit – fungování alá pracovní dny a víkend. Nikdy bych neřekla jak hluboce máme tento model v sobě zakořeněný. Chci jet v týdnu na výlet i kdyby s notebookem v podpaží a má mysl kříčí: „A kolik jsi toho udělala, vždyť je středa, co kdyby jsi raději ještě něco udělala a pak si jela, kam chceš.“

Teď se smeju, jak velkého nadřízeného mám v sobě já sama. Alespoň si uvědomuji, proč mě rozčilovaly v posledním projektu komentáře kolegů či nadřízených ohledně mého „ranního“ příchodu – ve skutečnosti jsem to já, kdo se takto bičoval :).

Změna vyžaduje jiný úhel pohledu

Příchody v osm či v devět ráno, osmihodinové pracovní doby s nekonečnými přesčasy, kterými se chvástáme či doslova výmluvy „Nestíhám“, „Nemám čas“, jsou jakýmsi trendem nebo kolektivním návykem dnešní doby. Jsme tak přeplánování, až si z toho vytváříme bublinu nestíhání a sezení v práci třeba i 12 hodin nebo více. Přitom to není ani efektivní a co teprvé zdravé (na žádné úrovni – duchovní, energetické, fyzické…). Spíš se to jeví jako pastva pro ego. Taková schovávačka, před námi a naším životem.

Dalšími parádičkami jsou téze jak dlouhé jsou návratnosti investic do nového projektu. Kolik dávat peněz do marketingu a jaká čísla jako zpětná vazba ač už pro emailing, prokliky apod. jsou ta, co vydělávají. Osobně mě marketing, reklama a PR baví. Je hezké nacházet nové a nové tipy, nástroje a úžasné technické věcičky, které vytváří on-line svět. Je to pro mě pastva pro oči i duši, jak krásně a přitom jednoduše to může fungovat. Naopak čísla mi nic neříkají a co teprve hry na výkon.

Znám mnoho lidí, kteří tyto programy v hlavách nemají, protože se s tím nikdy nesetkali nebo jednoduše se rozhodli žít jinak. Já sama se v tomto řídím intuicí. A tak i na své kůži se mi opět potvrzuje, že naší realitu si vytváříme sami – svými návyky, svou myslí, svou pozorností. A kam směřuje naše pozornost, tam směřuje naše energie!

Všechny výše zmíněné téze fungují dokonale, pokud jim věříme. Je jen na nás jaký úhel pohledu zvolíme. Vyjít z kolejí návyku může působit matouce, což jsem si tento měsíc ověřila na své kůži. Ale čím víc si toto uvědomuji, tím jednodušeji se mi s tím pracuje…a mění :).

Hudba naší duše

Osobně vím, že mohu vytvářet mnoho krásný věcí, spolupracovat na projektech, které mě baví a inspirují či motivují i ostatní. Jde jen o to, najít svou hudbu naší duše. Ta je motorem, palivem a nakonec i cestou našeho života. Čím víc ji následujete, tím více věříte v sebe, ve správnost této chvíle i v samotný život (Vesmír, Boha, Zdroj, Andělé apod.). A v neposlední řadě za tím vším jde i hojnost a dostatek na každé úrovní našeho života.

Stále ještě hledáte? Nebo snad neslyšíte sami sebe? Odpověď je velmi blízko. Podívejte se do dětsví, co jste rádi dělali, co Vás naplňovalo a bavilo na nejvyšší úrovni. Při čem jste ztráceli hlavu? Tam bude pravděpodobně Vaše odpověď. Že je to nereálne? Ale jďete 🙂

Inspirace ode mě

  1. Vzpomínám si jako dnes, když jsem chtěla být ve školce baletkou na ledě a všichni se mi smáli, že jsem tlustá a led pode mnou popraská – do dnes s velmi blízkými osobami mám problém tančit, protože se cítím jako vorváň vyvržený z moře a přitom kila jsou ty tam. A láska k tanci a především k živelné salse v mém srdci přetrvává.
  2. Když mi bylo 10 let psala vtipné rýmovačky na různá jména, ty se naštěstí líbily a tak v 15 létech jako věčně nepochopená jsem psala depresivní básně o světě :). Ve škole, co jsem napsala, bylo až na gramatické chyby, smysluplné a zajímavé. Ve svých 23 jsem se na chvíli věnovala copywrithingu. Pořád mi, ale nešla próza a já od svých 10 let věděla, že chci být spisovatelkou. Čas dozrál a kromě tohoto blogu a e-booků na téma osobního rozvoje, se teď chystám na autentickou knihu o mé milované Kubě, respektive o tamním životě. A nejen psaní, ale i knihy v papírové formě jsou mou vášní od dětství. Vždy jsem snila o obrovské knihovně v mém domě.
  3. Do dnes je mou vášní prohlížet si mapy, dokážu hodiny koukat ač už do mobilu nebo do papírových verzí map a prohlížet si… vlastně ani nevím co. Pamatuju si, že babička s dědečkem, kteří bydleli s námi měli starý atlas v šedém, gumovém, vroubkovaném obalu. Do dnes si vzpomínám texturu, když jsem ho brala do rukou. Ležela jsem hodinami a prohlížela si staré i aktuální mapy, státy, země. Pamatuju si, jak jsem si ho rozložila na tom jejich zvláštním koberci a jezdila prstíkem po mapě. Světe div se, cestování je mou třetí vášní.

Co tedy mohu udělat lepšího než spojit tanec, lásku k psaní, ke knihám a cestování? Věřím, že vzejde kniha o nádherné zemi s inspirujícími příběhy nejen pro cestovatele, ale také pro všechny, kteří chtějí následovat své srdce a mysl jim stále brání.

 

Komentáře
  1. Dominika Sládková napsal:

    Krásný den Kájo,
    uvahovník „Změna vyžaduje jiný úhel pohledu aneb „O hudbě našeho života“ se mi tentokrát opravdu moc zalíbil. Těším se na tvou knihu. Myslím, že máš nadání na tento druh umění, Tvé uvahovníky jsou vzdušné, nekomplikované a originálně Tvé.
    Hodně štěstí
    Budˇ zdráva
    Dominika Sládková

    • info@zivotvrovnovaze.cz napsal:

      Dobrý den Dominiko,

      velmi Vám děkuji za krásný komentář. Jsem velmi ráda, že se Vám články líbí, takové zprávy jsou pro mě nějvětší odměnou a radostí :). Plná vděčnost.
      Co se týká knihy, přečetla jsem si zprávu ve chvíli, kdy se opět posunuly další věci ku předu, Vaše zpráva byla pro mě jakýmsi znamením: „Joooo, jdeš správným směrem“ 🙂 Děkuji za to :).
      Mějte krásné dny
      S láskou
      Kaja

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.