Můj příběh

Jmenuju se Karla Czechová a skončila jsem třetí dekádu svého života. V mnoha ohledech jsem vděčná za můj mnohdy až pestrobarevný život připomínající horskou dráhu, protože díky všem prožitkům, poznání a uvědomění – ať už radostným nebo těm bolestivým, jsem se dostala až do dubna 2014.

V onom roce jsem se rozhodla z horské dráhy vystoupit a vytvořit si vlastní cestu, dle svých přání, dle svého srdce. Mým osobním záměrem, který rozvíjím každý den, je žít v každé chvíli svého života své sny.

Záměrem mého srdce či duše je inspirovat, motivovat a provázet všechny bytosti k pochopení a uvědomění – ke spokojenému, láskyplnému životu. K životu v rovnováze!

Pro naplnění mých záměrů jsem vytvořila projekt Život v rovnováze a jako metodu jsem si vybrala on-line kurzy, meditace, webináře, ale i osobní semináře, konzultace či ACCESS BARS®. A pro lásku ke knihám a k psaní publikuji články o osobním rozvoji na blogu, píši knihy či publikuji na webech jako jsou Příznaky transformace nebo Cesty k sobě.

„Často potkáš osud na cestě, po které před ním utíkáš.“

SEZNAMME SE 

DNES JSEM SE NARODILA NA ZEMI

Je 20.3.1987, pátek, 4:50 ráno.

pohlaví: žena

váha3,5 kg

výška52 cm

jméno: Karla Czechová

sourozenci: sestra Andrejka – o pět let starší

rodiče: Krystina a Karel

Pocházím z Ohnivé země. Mám elfí náturu. Mým životním tématem jsou vztahy a na Zemi jsem si je přišla uzdravit.

Hodina a den v týdnu je pro můj příchod dokonalý. Jsem noční pták a poměrně hodně sociální bytost. Lepší entrée si ani neumím představit. 

Miluju plavání a vodu obecně. Vybrala jsem si proto rodiče z Těrlicka, kde se nachází velká přehrada. V době mého splození, procházeli mí rodiče vztahovou krizi. Usoudila jsem, že tohle jsou přesně ti ideální rodiče pro mě, abych měla veškeré vhodné podmínky k pochopení, přijetí a následnému uzdravení vztahů. A tak jsem tady.

Než se moje duše začala rozpomínat, byla jsem bouřlivák, samorost, šla jsem proti proudu a hlavou proti zdi. Do dnes pod vlivem emocí bývám bojovníkem, strategii se učím za pochodu.

To vše v sobě snoubí Elf. Jedním z ideálních prostředí pro narození Elfa je rázovitý ostravský kraj, kde se jen tak někdo nelekne elfího projevu.

NEJHEZČÍ JE TO S DĚDOU..

1987-1996

Tak tohle je moje vůbec nejoblíbenější období. Bydlím v rodinném domku a jsem pravá ruka toho nejlepšího dědy na světě.

Společně topíme uhlím a bídou (tohle mám nejraději, jsem pak jako černoch), krmíme slepice (děda mě učí je hladit příkazem „čapulka“), hrabeme se v záhoncích, ve skleníku nebo jezdíme na trakaři.

S dědou dělám vylomeniny. Zachraňuje mě, když mu padám po hlavě do venkovní vany plné vody na zaléváni. Nechává mě koukat, když si stříhá chlupy v nose. Dělá si ze mě legraci, když po celém domě běhám nahá a beru si hadrové panenky do sprchy. A taky mu vždycky skáču na klín, když mi někdo chce dát na zadek.. Takže jsem tam skoro pořád :).

ROZPOMÍNÁNI

1996

Dědu odvezli do nemocnice, už je tam nějakou dobu a odněkud z vesmíru mi přišla informace, že už se nikdy nevrátí.

O pár týdnů později děda umírá.. To je poprvé v tomto těle, co jsem si vzpomněla na schopnost napojit se na vesmír.

Další známkou rozpomínáni je pocit (zvláště před usnutím), že se mi zvětšují končetiny nebo se zmenšuje pokoj.. má mysl je však vyděšená a dospěláci nerozumí, co jim vyprávím.

O 20 let později nakrmím informace mi i mou mysl.

VŠE JE JINAK

1996 - 2002

Od té doby, co děda odešel, se vše změnilo. Někde jsem se od sebe odpojila. Nemám téměř žádné kamarády a spíš jsem všem pro smích. Na vyšším stupni ZŠ se začínám bavit se staršími kluky, mezi holkami si udělám kamarádku až někde v 17 létech.

Narůstá ve mě velká individualita a velmi rychle dospívám. Během těch let se pomalu odpojuji od mých vrstevníků a mám kamarády o 5 a více let starší. Pro učitelé jsem jako neuchopitelný paranormální jev.

Až v roce 2016 pochopím, co se během těch let dělo.

GYMPL - SVĚTLO NADĚJE

2002

Konečně jsem na gymplu. Moje sestra absolvovala před dvěma roky a můj současný přítel, se kterým jsem už rok, absolvoval před prázdninami. Je to tady ráj hippiků, pohodové hudby, akcí, záškoláctví, jednoduše svobody..

Těšínský gympl však během prázdnin prošel nějakou absurdní změnou. Veškerý styl hippie zmizel, zůstalo tady jen pár individualit a zbytek padl do síti mainstreamu!

Ve třídě jsem pro všechny egzot (opět). Tentokrát mi to je ale jaksi už jedno. Na konci prváku si mě všímají učitelé, což mi vydrží až do maturity. Stávám se čím dál větším buřičem a tím i trnem v oku učitelskému sboru. Ročníky doslova prolejzám a to jen díky tomu, že se umím ze všeho vykecat. Naštěstí můj úžasný třídní, jako jeden z mála pochopil, co se ve mě odehrává a tak mám u něj vždy zastání.

ROZPOMÍNÁNÍ VOL. 2

Je rok 2003. Do života mi vtrhl kouzelník Merlin, buddhismus a hledání sebe

Jsem ve druháku a potkávám okouzlujícího muže, který je buddhistou. Na nějakou dobu tvoříme pár a já začínám praktikovat. Jsou to první krůčky, jak ukočírovat mou roztržitou mysl a vrátit své energie do rovnováhy.

Mé bouřlivé období kulminuje. Vztahy s mými rodiči se zaostřují, ve škole to není o nic lepší a já se chystám utéct do Španělska. Nakonec, ale díky rozvážnému muži s kaštany a jedním potomkem, zůstávám v Čechách :). Není to ovšem naposled, co se na gymplu chystám odstěhovat do Španělska :).

Koncem roku se moje milovaná babička z USA vrací zpět do ČR s rakovinou, aby tady prožila poslední měsíce svého života. Opět jako v případě dědy, už asi rok vím, že se tohle děje, ale tentokrát jsem nikomu nic neřekla. A to si na dalších několik let hezky vyčítám.

Poprvé se taky konfrontuji s pravdami osobního rozvoje:

  • „Žít v přítomnosti – teď a tady“
  • „Pokud chceš změnit svět, začni u sebe“
  • „Svět je jen iluze“
  • „Všichni jsme jednotou“

SRDCE VOLÁ - ŠPANĚLSKO SE KONÁ

2006 - 2009

V roce 2005 jsem vydala poprvé stopem do Španělska. Tam se zrodila myšlenka odložit maturitu a zůstat v mé zemi zaslíbené. V rámci ochrany mých rodičů před infarktem jsem se nakonec vrátila.

Je rok 2006. Střední dokončuji – snad i bez větší újmy. Bouřlivá duše se ve mě uklidnila. Individualita je však v plné síle.

Proti mé vůli se dostávám na Jagiellonskou Univerzitu v Krakově. Je to pro mě důležitý krok, bořím své koncepty a hranice zůstat v rodném Těšíně, kde jsem se až do teď, neviděla dál než 100 m za oním městem.

Po dvou prázdninách, které jsem prožila ve Španělsku, kde jsem pokaždé jela stopem, se mi tahle země vryla do srdce.

Na jaře 2007 nedokončuji univerzitu a přes všechny názory beru batoh na záda, kupuji letenku a zůstávám v zemi mého srdce necelé dva roky.

V tomto období stále praktikuji buddhismus i když už s jinými partnery a ztotožňuji se s jedním buddhou, který kdekoli vešel, převrátil všem život naruby. Tento program si nesu sebou až do roku 2015.

PŘECHOD DO NOVÉHO OBDOBÍ

Začalo to už v roce 2008.

Ve Španělsku jsem dospěla rychlostí blesku. Prošla jsem si tady partnerskou, pracovní, finančními i psychickými krizemi. Teď jsem se vrátila jako zcela jiná osobnost.

Zasnoubila jsme se s tyranem, protože mám dojem, že už mě stejně nic lepšího nepotká. Z finanční tísně se budu lízat ještě dobré dva roky, kde se „kupodivu“ opět ocitnu, abych konečně pochopila, co je pro mě vhodné pochopit a naučit se. Po psychické a partnerské stránce se v tom budu hezky hrabat dalších 9 let.

Není náhoda, že se právě v roce 2008 (roční vibrace 1) už několik měsíců schází podmínky k tomu, že se alespoň fyzicky od tohoto partnera uvolňuji. A také není náhoda, že na konci devítiletého období (prosinec 2016) – pomocí psaní této timeliny rekapituluji posledních 9 let.

DO ROKU 2012 TO JDE NAHORU

Chvíle odpočinku s milovanými bytostmi.

Španělsko se mi vrylo do srdce snad na celý život. Je ale čas něco změnit.

Potkávám mého anděla strážného, který mě dostává z první (nejhorší) fáze psychických peripetiích po Španělsku. Také mi daruje lístek do polsko-českého vlaku, který znamená jen jedno – otevírat pro polské nebo české firmy nové pobočky v té druhé zemi. A díky za to, protože tohle mi přinese mnohé zkušenosti a zajistí milovanou práci v různých firmách až do roku 2017.

A jak to tak bývá i když to jde nahoru, tak se přeci jen do kopečka zadýcháte. Anděl strážný mi předává, co má a odchází. I ve chvíli odchodu mě učí mnohé ohledně vztahu k ostatním, ale především k sobě. Na toto pochopení mám zjevně ještě čas. A proto s krvácejícím srdcem se hezky uvelebím do role oběti.

Plné uvědomění a cesta změny přijde až v roce 2015. Završení pak v roce 2016.

Do roku 2012 si povětšinou svět užívám v radosti. Podnikám, stěhuji se na 100 tisíc krát, jsem obklopená milujícími lidmi. Jsem v období, které se dá nazvat – obdobím odpočinku.

Nacházím také bytost – úžasnou a láskyplnou, se kterou máme 2,5 letou společnou cestu jako pár a další 2 letou cestu jako nejlepší přátelé. Velká vděčnost za každou sekundu prožitou s touto osobou. Jsi mým velkým přítelem, láskou, učitelem, žákem a především pochopením a oporou.

SVOBODA CHUTNÁ PROKLATĚ

Zacyklení a znovuprožívání 2012-2015

Tohle je ovšem období, které se mi po měsících opakuje jako ve filmu Na Hromnice o den více. Houpačka, tornádo, zacyklení, návraty, vzlety a pády.

Tohle se týká naprosto všech úrovní mého života. Hází to se mnou nalevo a napravo. Vracím se do puberty, hledám se, nacházím a opět se ztrácím. Chvíli nahoře a zas pak v depresích.

Z jedné strany se stále častěji dostávám k pochopením, vhledům a uvědoměním, ale chybí mi kotva, průvodce a především VYTRVAT.

Takže si procházím průsery na pracovní úrovni a rytím pusou v blátě především kvůli partnerům. Občas se do toho přidá nějaký ten kamarád, kolega nebo random bytost.

A vše s radostí podporuji alkoholickými dýchanky, party, ponocováním v iluzorním domnění jak já to jsem ale svobodná.

1.1.2015 ROZHODUJE

Zlom během jedné noci a 11 měsíců vytrvalosti

Tu a tam se ocitám na nějaké terapii, setkávám se s kartářkami, duchovními, Reiki. Některé vzorce chování se mi daří pomalu změnit a jiné prográmky si naopak do svého systému myšlení nahrávám.

Co je podstatné, že stále častěji se ptám: „Proč? Proč já?“. Stále častěji mi také přichází, že tohle vše musí mít jiný smysl, hlubší. Mívám silný dojem, že odpovědi někde existují a nemůže to přeci být vše tak složité.

A taky že ne. Tohle období ve mě dozrává téměř 11 měsíců, kdy se pomalu stahuji s alkoholicko-společenské scény a o to více se držím na cestě osobního rozvoje, pochopení, nacházení a změny.

DEN, KTERÝ PŘEVRÁTIL MŮJ ŽIVOT

... aneb našla jsem buddhu, kterým jsem chtěla vždy být

Je 15.5.2015 a do života a doslova do dveří mi vstupuje člověk, díky kterému o rok a čtvrt završím svou osobní, celoživotní nauku vztahů. Především k sobě – být v rovnováze, ve své síle, vypustit ven slova v upřímnosti a lásce, mluvit za sebe a myslet svým srdcem, mít odvahu, žít svůj život podle sebe…

Je to nejtvrdší škola, kterou jsem kdy prošla. Ubližuje mi jak nikdy nikdo, respektive já si nechávám ubližovat jak nikdy od nikoho ;). 

Zároveň je to přesně to, co potřebuji, abych to konečně celé pochopila a ZMĚNILA. Co naplat, jinak jsem se učit do teď neuměla.

Proč jsem to pochopila, až s touto bytostí? Možná i díky uvědomění, že je to člověk, díky kterému se chci měnit pro sebe. 

Je konec října 2015 a v notebooku na mě vyskočí kontakt na bytost, která je pro můj život jak ten Buddha, kterým jsem vždy chtěla být. Jedno-duše a to doslova a v mnoha ohledech mi převrací celý můj život vzhůru nohama.

Díky její podpoře v roce 2016 udělám ten zásadní krok završit veškeré mé změny. Ale jak sama říká – Kajo, tím to nekončí. Naopak, tím to začíná 🙂

A já Vás tímto všechny vítám u mého začátku <3