Co vše může stát za kily navíc?

Stojíte před zrcadlem a koukáte na sebe. Štípnete se do břiška, do zadečku. Otočíte se zleva a pak na sebe mrknete zprava…

„Uffff, snědla jsem snad celou krávu“ myslíte se a přitom povolujete knoflík u kalhot. A ejhle vykoukne toho na Vás více, než byste si přáli…

Poznáváte se? Ač už se Vás toto téma týká z jakéhokoli důvodu, pravdou je, že nejste sami. Sedavý způsob života, ale i úprava potravin našim tělům dává zabrat. Udržet se fit není někdy snadné.

Co vše může stát za kily navíc? Čtěte níže.

1. Jsem tak vyčerpaná

Někdy zdravě jíme, sportujeme a děláme vše proto abychom se udrželi fit nebo zhubli a přesto se nám to vůbec nedaří. Je vhodné se podívat nakolik odpočíváme?

Ani aktivní způsob života se nemá přehánět. Pokud spíte na minimum, nedopřejete si oddech ani na minutu a jste neustále v jednom kole, Vaše tělo začíná ukládat potraviny do tuků. Vyčerpaná tělesná schránka sahá do zásob a Vy spíše pociťujete úbytek svalové hmoty než-li tukové tkáně. I po sportu tělo potřebuje regenerovat, aby si nový režim a změny v klidu zaznamenalo. Dopřejte si tedy kvalitní spánek a i nějaké to lenošení.

2. Svírá mě u žaludku

Dalším aspektem a jakýmsi výdobytkem dnešního způsobu života je stres, tlak a výkon. Tito favoriti způsobují, že nám naše hormony stresu zablokují šíjové svaly, žaludek a rozpohybují mysl a tím i chuť na rychlé, jednoduché cukry či dokonce na cigaretu.

Abychom ten nápor ustáli – sáhneme po sladkostech, količkách, fantičkách či hranolkách. Ono známé: „Mám chuť na prasárnu“ je právě z roztočené mysli, která jede na vysoké obrátky právě kvůli pracovnímu nasazení, výkonu a tlaku.

3. Jídlo vrabčáka

Pamatuji se, když se moje maminka snažila kdysi dávno zhubnout. Jedla nanejvýše 2-3x denně a maximálně do 17 hodiny. Tím však své tělo tak trápila, že samozřejmě neshodila ani gram.

V takové situaci se tělesný kabátek připravuje na nejhorší a vše si pečlivě ukládá – jak jinak než do tuků. Pokud jíme poslední jídlo v pět odpoledne, je naše tělo nad ránem vyhladovělé. I když po čase si zvykneme a necítíme hlad.

Optimální je tedy přijímat potravu 5x denně, po menších porcích. Pravidlo dopoledne sacharidy, v poledne půl na půl a večer proteiny je jedním ze základů vyrovnané stravy. Poslouchejte však své těle. Občasná čokoška nebo sachariny na večer jsou také v pořádku.

4. Po třicítce jdou kila nahoru samy

Přesvědčení jsou jednou z největších škůdců, proč se nás kila drží. Pokud si myslíme, že v určitém věku, životní fázi, po operaci, nemoci, po porodu atd. nezhubneme, tak máme pravdu.

To co si myslíme, tím se stáváme a stejně tak vytváříme náš svět. Chcete-li se dostat do formy – podívejte se na Vaše kostlivce, které máte ve své pomyslné skříni. Jakými přesvědčeními a prográmky se necháváte ovládnout?

5. Kdo je víc? … aneb RAW, VEGE, GLUTEN, LACTO FREE

Neustále jsme pod vlivem společnosti a reklam. Není divu že se necháváme strhnout trendy. Nejdůležitější však je poslouchat své vlastní tělo, co nám říká. Ma-li chuť na maso – dejte mu maso i kdyby na internetu či na Facebooku říkali, jak je to fuj.

Chce-li čokoládu v poledne a chipsy večer – v menší míře uspokojte i tohoto tygra. Nevypustíte-li a neuspokojíte své divoké zvíře, jednou Vám z té klece uteče. A pak se budete divit i ušima, co vše je možné :).

Ze života závěrem

Jednou jsem byla na přednášce doktora tibetské medicíny, který se na konci ptal, co je pro nás nejvhodnější/nejzdravější jídlo. Začala bouřlivá diskuze – zelenina, maso, luštěniny, sýry atd.

Dr. Nida chvíli mlčky sledoval účastníky a následně je přerušil se slovy: „Je nás 7 miliard na světě. Každý potřebujeme něco jiného. Pro někoho bude pizza zdravá a pro jiného toxická. Tyto priority se mění z našim životem, našimi situacemi a rozvojem. Naslouchejte tedy svému tělu.“

Samozřejmě, že ke všemu je potřeba přistupovat s rovnováhou, protože můžeme mít chuť i na jídlo, které je pro nás toxické. A tím si vytvořit i návyk. Brzy však zjistíme, že tudy cesta nevede.

Karla Czechová
Psaní je mou vášní, láskou, která mě přenáší do jiného - “mého” vnitřního světa. Slova přichází a přenáší se na papír jen tak, s lehkostí. Možná je to automatické psaní, možná napojení. Ač už je to cokoli, témata se jednoduše zrodí a já se jimi nechávám vést a inspirovat. Osobně mě těší, že jsem tento druh vášně poznala. O to větší radost přichází, když semínko padne na úrodnou půdu. Mým motorem je má radost, láska k psaní a Vy a Vaše zprávy či reakce jsou tím správným palivem.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Nejnovější články
  • Přidejte se k nám:
  • Video-inspirace:
  • Co nového na Instagramu:
  • Kategorie:
  • Další články: